To bylo tak. Jeli jsme se s M. podívat za děckama (už tady v tom Brně bydlím asi fakt dlouho) na tábor do hlubin moravských lesů a přispět samozřejmě moudrou radou ohledně čehokoli. Radit nikdo moc nechtěl (překvapivě), takže M. s klukama zastali aspoň roli námezdní síly a připravovali večerní oheň. Jako ne že bych nechtěla pracovat, ale zase všeho moc škodí, takže jsem radši dopředu dala vědět, že bych spíš vyrazila na sběr lesních plodů, zejména hub a ostružin, aby si náhodou někdo nemyslel, že bych taky mohla třeba řezat dříví nebo tak něco ;) Nakonec jsme šli dvě + prcek s kotlíkem a optimistickou vidinou, že se bude brzo plnit (zejména těma houbama by to šlo mnohem rychlejc, ale tak příště). Houba ani jedna, ale je fakt, že jsme šli spíš po cestách a do lesa se moc nepouštěli. Na druhou stranu ostružin bylo docela dost, takže za chvíli už byl kotlík do půlky plný a to nám úplně stačilo. Prcka už to taky nebavilo a zbytek cesty nám házel na záda bodlákový kuličky, takže paráda :D Ale tohle není konec zápletky! Šla jsem se pak podívat za klukama, jak jim to pěkně jde, a shodou okolností byli ve stínu u obřího naleziště ostružin. No a mě se zmocnil tak trochu amok, pocit, že musim sesbírat všechno na co dosáhnu a případně i když na to nedosáhnu, takže nedbaje kopřiv a šlahounů plných trnů jsem ten kotlík prostě dosbírala skoro plnej. Pocit pokračoval i druhý den a ještě než jsme ráno odjeli zpět do civilizace, tak jsem ukořistila poslední hrst ostružin protože přece to tam nemůžu jen tak nechat, že jo ;) Ano, sem trochu cvok, mám poškrábaný ruce i nohy a v sobotu asi vyrazím na borůvky :D
Ostružiny jsem rozdělila na dvě části, z jedné upekla tenhle koláč (přesně teda dva malé koláčky) a druhou zamrazila na horší časy. Tenhle koláč je ovšem velmi variabilní a můžete do něj použít jakékoli trochu nakyslé ovoce, aby to dobře ladilo se sladkým krémem. Není to vlastně vůbec nový recept, ale spíš spojení pár věcí z několika předchozích receptů, abyste mohli upotřebit aktuální ovocný nápor. Množství ovoce uvádím v jednotkám objemu, protože nepředpokládám, že byste si do lesa brali váhu a i na trzích jsem spíš viděla tohle drobné bobulové ovoce prodávat po litrech, takže mi to přijde praktičtější. Rozhodně přidejte do krému ten vanilkový lusk, protože kombinace vanilka - ostružina je prostě geniální! Křehké těsto už znáte, vanilkový krém tu už taky byl jako custard zde, takže nic nového pod sluncem, ale chutnat vám to zaručeně bude ;)
Na 1 koláč o průměru cca 23 cm:
250 g hladké mouky
50 g moučkového cukru
125 g studeného másla
1 velké vejce
špetka citronové kůry
500 ml smetany ke šlehání
4 žloutky
1 celé vejce
30 g cukru
1 vanilkový lusk
0,5 litru ostružin (malin, borůvek, višní, rybízu...)
Postup:
Začněte těstem, nebude mu vadit strávit chvíli v lednici a spíš mu to naopak prospěje (můžete ho udělat i den předem). Do velké mísy nasypte mouku, smíchejte s cukrem a citronovou kůrou. Máslo vyndejte z lednice a nakrájejte na přibližně stejně velké kostičky, vejce v misce prošlehejte vidličkou. Máslové kostičky přesuňte k mouce a prsty začněte zpracovávat na konzistenci drobenky. Pracujte spíš rychle a moc se s tím nemažte, jinak bude těsto zbytečně tuhé a ne křehké, takže jakmile to jakže takž drží pohromadě, přidejte vejce, nejdřív ho trochu zapracujte vidličkou a následně ručně. Jakmile máte hmotu odpovídající těstu (když bude sem tam hrudka másla, tak to nevadí), zabalte ho do potravinové folie a pošlete odpočívat do lednice.
Dál budete potřebovat krém, že ano. Do rendlíku nalijte smetanu, vanilkový lusk podélně rozřízněte, vydlabejte tupou stranou nože semínka a spolu s celým luskem je přihoďte do smetany. Nechte na plotně zahřát na teplotu pod bod varu (začne stoupat pára), nevařte, občas promíchejte (já zahřívám na stupeň 7). Ve větší misce (kam se vejde následně i ohřátá smetana) promíchejte vejce s cukrem a připravte si k ruce ještě jednu čistou misku, do které potom přelijete hotový krém, aby vychladl. Tak dál - jakmile je smetana horká, přilijte naběračku po stěně misky k vejcím a promíchejte metličkou, zopakujte ještě jednou, až se směs vajec se smetanou ohřeje (chceme to ohřát postupně, aby se vejce nesrazila). Jakmile je směs ohřátá, nalijte k vejcím zbytek smetany a promíchejte metličkou. Rendlík umyjte, vraťte na plotnu a přesuňte do něj zpátky základ budoucího krému. Pomalu zahřívejte na středním žáru (stupeň 5 nebo 6, záleží jak si věříte) a neustále míchejte. Po pár minutách začne směs houstnout do konzistence vanilkového pudingu a to už je čas ji přelít do připravené čisté misky a nechat vychladnout. Heslo zní: hlavně míchejte! Se škraloupem si nelamte hlavu, pak ho tam rozmícháte a nebude to vůbec poznat ;)
Další fáze je pečení koláčového korpusu, takže si připravte formu, váleček a podložku nebo vál. Těsto vyndejte z lednice, trochu rukama propracujte, aby se lépe válelo, podsypte si podložku trochou hladké mouky a vyválejte z těsta přibližný kruh o tloušťce tak 3 mm. Těsto přesuňte do koláčové formy (můžete ho namotat opatrně na váleček, pokud by se vám špatně přenášelo) a přitiskněte ke krajům. Klidně nechte okraje na vrchu i přečnívat, olámete je pak z upečeného koláče a těsto se aspoň ve formě nesmrskne, kdybyste ho málo napěchovali na strany ;) Formu s těstem přesuňte zpátky do lednice a zapněte troubu na 180°C. Když je trouba předehřátá, vyložte ještě dno formy pečícím papírem a nasypte na něj zátěž pro pečení na slepo - fazole, rýže, však to už znáte. Koláč dejte do trouby a pečte 10 min, potom odstraňte zátěž a pečte dalších 10 - 15 min do světle hnědých okrajů. Upečený korpus nechte pár minut vychladnout ve formě a potom přesuňte dochladnout na mřížku.
No a teď už to jenom spojíte. Zchladlý krém ještě jednou rozmíchejte metličkou a nalijte nebo lžící přesuňte na vychladlý koláčový korpus. Ostružiny buď můžete jen tak rozházet po povrchu, jak vám to přijde pod ruku, nebo je tam prostě jednu podruhé narovnejte jako já. Hotový koláč dejte ještě aspoň na 2 hodiny do lednice a pak už se do něj můžete pustit ;)
PS: Jednu houbu jsem nakonec přece jenom dostala - viděla jsem jí z auta na stráni cestou z tábora, krásnej hříbek, takže jelikož byl Marťa tak laskav a zastavil, s triumfálním pocitem jsem jela do Brna s jednou houbou v ruce ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat